Toxoplazmóza (psané často i jako toxoplasmosa či toxoplasmóza) je nemoc vyvolaná parazitickým prvokem toxoplasmou. Rozlišujeme několik forem toxoplazmózy. Akutní toxoplazmóza vypuká 1-3 týdny po nákaze a většinou probíhá bezpříznakově. Někdy může svými příznaky připomínat běžné virové onemocnění. V mnoha případech se také pacientům zvětší uzliny na krku a pod čelistí. U osob se závažnými poruchami imunity, například u pacientů s AIDS či osob po transplantaci orgánů, se může i starší latentní nákaza reaktivovat a přejít ve smrtelnou mozkovou formu /reaktivace latentní toxoplasmozy mnohem častěji než následek akutní/čerstvé infekce/. U ostatních osob akutní nákaza během několika měsíců samovolně odezní a nemoc přejde v tzv. latentní toxoplazmózu, nejběžnější formu toxoplazmózy. Při ní má člověk v krvi IgG protilátky proti toxoplasmě (takže se nemůže znovu nakazit) a v různých orgánech, například v mozku, svalech a ve varlatech, klidové formy parazita. Nejzáludnější formou toxoplazmózy je toxoplazmóza kongenitální (vrozená). Může k ní dojít tehdy, když se žena nakazí až v těhotenství (což se stává poměrně zřídka) a nákaza se přenese přes placentu na vyvíjející se plod. V prvním trimestru těhotenství je pravděpodobnost přenosu nákazy z čerstvě nakažené matky na plod asi 15%, následky však mohou být velmi vážné (potrat, narození dítěte s vážnou vývojovou vadou, včetně hydrocefalie a mikrocefalie). Jestliže se nakazí matka ve třetím trimestru těhotenství, je riziko přenosu nákazy na plod až 70 %, následky však bývají spíše menší, funkční – typicky například záněty sítnice. Lékaři mohou snížit pravděpodobnost přenosu nákazy na plod a vážnějšího poškození plodu podáváním léků proti akutní toxoplazmóze nakažené těhotné ženě a nakaženému novorozenci.  Poslední forma nákazy je oční forma – poškození sítnice většinou, ale nikoli výlučně, v důsledku prodělané kongenitální nákazy. Zánět sítnice se může několikrát opakovat a může vést až k oslepnutí na zasažené oko.