Všechno, co jste kdy chtěli vědět o toxoplazmóze

Toxoplasma, vědeckým jménem Toxoplasma gondii, je velmi malý parazitický prvok, kterým je u nás infikována asi třetina obyvatelstva. Součástí německé kuchyně je více syrového masa, takže tam mají toxoplazmózy o 5-10 % více a ve Francii jí mají ještě více. Kdo se jednou toxoplasmami nakazí, zůstane nakažený po celý život. Osobám s nepoškozeným imunitním systémem však tento parazit příliš neškodí a pouze se pomalu množí v některých buňkách hostitele, které si sám upravil na tzv. tkáňové cysty. Toxoplasma se pohlavně rozmnožuje ve střevě libovolné kočkovité šelmy. Její oocysty odcházejí s trusem do prostředí a v půdě přetrvávají infekční mnoho měsíců až několik let. Oocystami se může infikovat libovolný teplokrevný živočich včetně člověka. Kočka se nakazí tím, že takového živočicha uloví a sežere.

Toxoplazmóza (psané často i jako toxoplasmosa či toxoplasmóza) je nemoc vyvolaná parazitickým prvokem toxoplasmou. Rozlišujeme několik forem toxoplazmózy. Akutní toxoplazmóza vypuká 1-3 týdny po nákaze a většinou probíhá bezpříznakově. Někdy může svými příznaky připomínat běžné virové onemocnění. V mnoha případech se také pacientům zvětší uzliny na krku a pod čelistí. U osob se závažnými poruchami imunity, například u pacientů s AIDS či osob po transplantaci orgánů, se může i starší latentní nákaza reaktivovat a přejít ve smrtelnou mozkovou formu /reaktivace latentní toxoplasmozy mnohem častěji než následek akutní/čerstvé infekce/. U ostatních osob akutní nákaza během několika měsíců samovolně odezní a nemoc přejde v tzv. latentní toxoplazmózu, nejběžnější formu toxoplazmózy. Při ní má člověk v krvi IgG protilátky proti toxoplasmě (takže se nemůže znovu nakazit) a v různých orgánech, například v mozku, svalech a ve varlatech, klidové formy parazita. Nejzáludnější formou toxoplazmózy je toxoplazmóza kongenitální (vrozená). Může k ní dojít tehdy, když se žena nakazí až v těhotenství (což se stává poměrně zřídka) a nákaza se přenese přes placentu na vyvíjející se plod. V prvním trimestru těhotenství je pravděpodobnost přenosu nákazy z čerstvě nakažené matky na plod asi 15%, následky však mohou být velmi vážné (potrat, narození dítěte s vážnou vývojovou vadou, včetně hydrocefalie a mikrocefalie). Jestliže se nakazí matka ve třetím trimestru těhotenství, je riziko přenosu nákazy na plod až 70 %, následky však bývají spíše menší, funkční – typicky například záněty sítnice. Lékaři mohou snížit pravděpodobnost přenosu nákazy na plod a vážnějšího poškození plodu podáváním léků proti akutní toxoplazmóze nakažené těhotné ženě a nakaženému novorozenci.  Poslední forma nákazy je oční forma – poškození sítnice většinou, ale nikoli výlučně, v důsledku prodělané kongenitální nákazy. Zánět sítnice se může několikrát opakovat a může vést až k oslepnutí na zasažené oko.

V Česku je nyní asi nejčastějším zdrojem nákazy manipulace s půdou na zahrádce bez použití ochranných rukavic a konzumace syrové špatně omyté kořenové zeleniny (mrkev, ředkvičky). Oocysty mohou být i v půdě, kterou do domu přinesou na tlapkách a srsti kočky a psi. V mnoha zemích je důležitým zdrojem nákazy konzumace syrového či polosyrového masa. U nás je tento způsob nákazy vzácný, infekční totiž bývá především maso z domácích chovů a zvěřina, nikoli maso z průmyslových chovů. Nakazit se je však v takovém případě možné i manipulací s masem, nebo z jakékoli zeleniny krájené na prkýnku od syrového masa. Tkáňové cysty v mase ničí 10 minutové zahřátí na alespoň 65°C a několikadenní zamrazení při alespoň -18⁰C a možná i dlouhodobé zchlazení na teploty mírně nad nulou. Nákaza se může přenést i transplantací nakažených orgánů. V řadě zemí je významným zdrojem nákazy nekvalitně vyčištěná pitná voda, případně nepasterizované kozí či ovčí mléko. Podle některých výsledků se zdá, že se nákaza může přenést také nechráněným pohlavním stykem, takže nenakažená těhotná žena by se měla pro jistotu v těhotenství vyhýbat této formě sexu.

Velmi obtížně. Kočka se nakazí pouze tehdy, když chodí mimo dům a loví, nebo když je krmena syrovým masem. Nakazí se přitom jenom jednou za život, většinou ještě jako kotě.  Nakažená kočka vylučuje cysty jen asi 10 dnů a cysty musí nejprve na vzduchu více než den dozrávat, než se stanou infekčními. Jestliže člověk po kočce pravidelně uklízí, nákaza mu příliš nehrozí. Není však vhodné nechat kočku pobíhat po jídelním stole. Těhotné ženy by rovněž neměly manipulovat s kočičím trusem a raději by měly veškeré intimní kontakty s kočkou pokud možno omezit. Podle některých údajů je možné přenést nákazu kousnutím či škrábnutí kočkou, takže těhotné ženy by se měly činnostem, při kterých takové zranění hrozí, vyhýbat.

Je možné léčit akutní toxoplazmózu, nikoli však vyléčit toxoplazmózu latentní ve kterou akutní toxoplazmóza samovolně nebo po přeléčení přejde. V naprosté většině případů však akutní toxoplazmóza odezní sama dříve, než je vůbec diagnostikována. Určitě je třeba léčit akutní toxoplazmózu u osob s poškozenou imunitou, například u osob, které jsou po transplantaci orgánů a užívají tak léky na potlačení imunity. Rovněž je nutné léčit toxoplazmózu u žen, u kterých došlo k nákaze během těhotenství, nebo velmi krátce před otěhotněním. Na toxoplazmózu nezabírají běžná antibiotika určená proti bakteriím či léky proti virům, musí se vždy používat speciální léky (spiramycin, v případě nutnosti a pouze až od 16-18 týdne těhotenství, kombinace sulfadiazinu a pyrimethaminu doplněná o kyselinu folinovou, nebo klindamycin s pyrimethaminem).

V současné době neexistuje vakcína použitelná na lidi. Rovněž vývoj vakcíny použitelné na kočky je teprve v začátcích. Proti toxoplazmóze tedy zatím (2016) nelze očkovat.

Jestliže jste žena, a plánujete jednou otěhotnět, tak určitě. Jestliže žena ví, že je nakažená, a že má tedy v krvi protilátky proti toxoplasmě, nemusí se obávat, že by se nakazila v průběhu těhotenství, a že by tedy jejímu dítěti hrozila kongenitální toxoplazmóza. Výsledky staršího vyšetření na toxoplazmózu mohou výrazně ulehčit rozhodování lékaře, který by u ženy zjistil přítomnost protilátek až v  průběhu těhotenství.  Někdy je totiž obtížné zjistit, zda je žena nakažená dlouhodobě, nebo zda u ní toxoplazmóza právě propuká a může být tedy ohroženo její těhotenství. V takovém případě by měl lékař požadovat opakované vyšetření s odstupem několika týdnů. Přitom v případě čerstvé nákazy je třeba léky nasadit co nejdříve. Jestliže se z vyšetření před otěhotněním dozvíte, že nejste nakažená, měla byste se v těhotenství vyhýbat možným zdrojům nákazy a v případě výskytu podezřelých příznaků (oteklé uzliny na krku či pod čelistí) vyžadovat příslušné vyšetření na toxoplazmózu. U žen, které nakaženy nejsou, se doporučuje, a v některých zemích i povinně provádí, i opakované vyšetření krve v těhotenství. U mužů má vyšetření na toxoplazmózu menší význam. Může jim však například pomoci v rozhodnutí, jak moc striktně by se měli vyhýbat možným zdrojům nákazy.

Dlouhodobá (doživotní) nákaza toxoplasmou, takzvaná latentní toxoplazmóza, není nebezpečná ani v těhotenství. Nebezpečná je pouze čerstvá nákaza, ke které došlo až během těhotenství, nebo těsně před jeho začátkem. V takovém případě hrozí, že se nákaza přenese na vyvíjející se plod a způsobí jeho vážné poškození. V prvním trimestru těhotenství je pravděpodobnost přenosu nákazy z čerstvě nakažené matky na plod asi 15%, následky však mohou být velmi vážné (potrat, narození dítěte se závažnou vývojovou vadou, včetně hydrocefalie a mikrocefalie). Jestliže se nakazí matka ve třetím trimestru těhotenství je riziko přenosu nákazy na plod až 70 %, následky však bývají spíše menší, typicky například záněty sítnice. Lékaři mohou snížit pravděpodobnost přenosu nákazy na plod podáváním léků proti akutní toxoplazmóze (nikoli však podáváním běžných antibiotik).

Určitě nikoli. Kočka, která nechodí mimo dům a neloví, ani není krmena syrovým masem, se nejspíš nenakazí nikdy a její chov nepředstavuje pro těhotnou ženu žádné riziko. Od vlastní kočky se totiž člověk může nakazit jen zcela výjimečně. Kočka se nakazí pouze jednou za život a i poté vylučuje cysty s trusem pouze asi 10 dní. Kočka, která nechodí mimo dům a neloví a není krmena syrovým masem, se nejspíš nenakazí nikdy. Není však vhodné, aby těhotná žena manipulovala s kočičím trusem, se zahradní půdou, syrovým masem, nebo aby jí kočka chodila po kuchyňském stole či kuchyňské lince. V domě, ve kterém se pohybují kočky a psi, by se měla častěji vytírat podlaha.

Jestliže jste nakažená déle jak rok a nemáte žádné podezřelé příznaky (nateklé uzliny na krku či pod čelistí, vracející se teploty, malátnost a vracející se bolesti hlavy) a nejste výrazně imunosuprimovaná, jedná se téměř jistě o latentní formu toxoplazmózy a můžete bez obav otěhotnět. Oproti nenakaženým ženám máte dokonce výhodu, neboť vám nehrozí, že se nakazíte v době těhotenství, a že by se tedy mohla nákaza přenést na dítě. Pokud vám byla nedávno potvrzena akutní toxoplazmóza (například na základě vysokých hladin IgM a IgA protilátek), nebo máte důvodné podezření na akutní toxoplazmózu, plánované těhotenství konzultujte se svým lékařem a nejlépe i se specialistou na infekční onemocnění.

Určitě nikoli. S největší pravděpodobností máte pouze latentní toxoplazmózu, tedy nakazila jste se někdy dávno, nejspíše již v dětství, a ze strany toxoplazmózy vašemu dítěti nic nehrozí. Jestliže u vás lékaři prokázali propuknutí nákazy toxoplasmou až v době těhotenství, tedy jestliže máte velmi  vysoké hladiny protilátek, včetně IgM nebo IgA protilátek, je třeba, aby vás lékaři preventivně léčili, a zároveň bedlivě sledovali vývoj vašeho plodu. Teprve v případě, že by se prokázal přenos nákazy na vyvíjející se plod, mělo by smysl uvažovat o přerušení těhotenství.

Je to možné, ale rozhodně nikoli jisté. K určení fáze infekce je potřeba znát výsledky i ostatních laboratorních ukazatelů (IgG, IgA, KFR/NIFR, avidita IgG, …) a často je potřeba odběr opakovat. Výsledky vyšetření krve musí vždy interpretovat zkušený odborník, infektolog či diagnostik, zabývající se danou problematikou. Velmi často i on potřebuje vidět výsledky opakovaného vyšetření, třeba aby mohl posoudit, zda hladiny daných protilátek v čase rostou, nebo klesají. Doporučuji vám kontaktovat doktorku Markétu Geleneky z Infekční kliniky pražské nemocnice Na Bulovce, nebo doktora Petra Kodyma z Národní referenční laboratoře pro toxoplazmózu v Praze.

Zachovejte klid, zatím ne. Nejprve je třeba potvrdit, že infekce nastala skutečně v průběhu těhotenství, což po prvním vyšetření většinou není vůbec jasné. I v případě, že se skutečně jedná o infekci v těhotenství, je pravděpodobnost, že se nákaza přenese na plod a poškodí jej poměrně malá. V prvním trimestru těhotenství činí jen asi 15 %. Ve třetím trimestru těhotenství sice tato pravděpodobnost stoupne asi na 70 %, výsledkem však nejsou vývojové vady dítěte. Důvodem k přerušení těhotenství jsou některé vývojové vady dítěte, nikoli samotná toxoplazmóza, či snad dokonce pouhá přítomnost protilátek.

Ani nákaza dítěte, zejména jestliže k ní nedojde v počátečních fázích těhotenství, obvykle nemusí vyústit v závažnější vývojové vady dítěte. Důvodem k přerušení těhotenství jsou některé vývojové vady dítěte, nikoli samotná toxoplazmóza.

Záleží na charakteru poškození plodu a také například na vaší rodinné situaci. V tomto ohledu byste rozhodně měla dát na doporučení lékařů-specialistů.

Vyšetření na toxoplazmózu se provádí z odebrané krve a zvládne ho většina mikrobiologických nebo parazitologických diagnostických laboratoří. Vyšetření může předepsat kterýkoliv praktický lékař nebo gynekolog či infektolog, obvykle tak ovšem bez nějakého konkrétního důvodu, pouze na přání pacienta, činí dosti neradi. Konkrétním důvodem může být výskyt klinických příznaků toxoplazmózy, tedy zejména nateklá uzlina na krku či pod čelisti, doprovázená příznaky podobnými chřipce (zejména v těhotenství). Pokud lékař vystaví žádanku o vyšetření, hradí náklady zdravotní pojišťovna. Té může diagnostická laboratoř dle sazebníku výkonů účtovat za vyšetření více než 1 000 Kč, soukromé laboratoře budou od samoplátců určitě požadovat minimálně polovinu této částky. Několikrát do roka organizuje bezplatné vyšetření na toxoplazmózu laboratoř profesora Flegra z pražské Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.  Vyšetření je primárně určeno pro pokusné osoby sdružené při internetové stránce Pokusní králíci (pokusníkralici.cz). Případným zájemcům můžeme po individuální dohodě zajistit vyšetření na toxoplazmózu, jestliže nám do laboratoře doručí vzorek krevního séra.

Toto vyšetření u naprosté většiny krevních vzorků buď zjistí, že jsou sérologicky negativní, nebo že mají nízké hladiny antitoxoplasmických protilátek odpovídající latentní toxoplasmóze. Pokud by výsledky tohoto „výzkumného“ vyšetření nevyloučily např. toxoplazmózu v akutní fázi, je dříve, než budou vyvozovány jakékoliv závěry, nutno výsledky potvrdit důkladným neanonymním „diagnostickým“ vyšetřením ve specializované laboratoři. Diagnózu potom stanovuje na základě laboratorních vyšetření a klinických příznaků lékař – infektolog.

S velkou pravděpodobností ano. Měl/a byste se snažit, aby to takhle zůstalo. V malém procentu případů (asi v 5-9%) však výsledky nejsou zcela jednoznačné. Navíc u starších osob mohou být hladiny protilátek proti toxoplazmě natolik nízké, že testy poskytnou falešně negativní výsledek. Někdy pomůže opakovaný odběr krve a nové vyšetření, většinou však i po takovém vyšetření zůstanou výsledky nejednoznačné. Interpretace výsledku testu by vždy mělo provádět specializované pracoviště, například Národní referenční laboratoř pro toxoplazmózu při Státním zdravotním ústavu v Praze.

Na 99 % máte pouze latentní toxoplazmózu. V těle máte klidová stádia parazita a v krvi proti němu nízké nebo střední hladiny protilátek třídy IgG. Latentní toxoplasmózu není třeba, ani není možné léčit. Jestliže máte podezřele vysoké hladiny protilátek a zejména jestli jsou mezi nimi i IgM a IgA protilátky, můžete mít akutní toxoplazmózu a v takovém případě byste se léčit měl/a, pokud jste rizikovým pacientem (snížená funkce imunitního systému, orgánové poškození, těhotenství). Pochopitelně, rozhodnutí o tom, zda máte akutní toxoplazmózu a zda je ve vašem konkrétním případě vhodné nasadit léčbu, může učinit pouze příslušný odborník. Jestliže jste právě těhotná, a jestliže se u vás akutní toxoplazmóza skutečně potvrdila (třeba pomocí kontrolního vyšetření), léčit byste se měla. Pozor, na toxoplazmózu nezabírají běžná antibiotika určená proti bakteriím či léky proti virům, musí se vždy používat speciální léky (spiramycin, v případě nutnosti a pouze až od 16-18 týdne těhotenství kombinace sulfadiazinu a pyrimethaminu doplněná o kyselinu folinovou, nebo clindamycin s pyrimethaminem).

Ano, toxoplazmóza prodlužuje reakční časy (reakce u nakažených jsou jednoduše pomalejší) a tím zvyšuje pravděpodobnost dopravní nehody. To platí jak u nakaženého řidiče, tak u nakaženého chodce. Nakažené osoby, zejména ty s Rh negativní krevní skupinou, by se měly snažit řídit velmi opatrně a asi by se neměly věnovat povolání profesionálního řidiče nebo leteckého dispečera. S délkou nákazy se reakční časy postupně zhoršují, pravděpodobnost nehody však klesá (nakažený člověk si na své zhoršené reakční časy zvyká).

Ano, toxoplazmóza zvyšuje pravděpodobnost například schizofrenie, bipolární poruchy a obsedantně kompulzivní poruchy. Na druhou stranu snižuje pravděpodobnost unipolární deprese a fobie. K propuknutí psychiatrického onemocnění však toxoplazmóza sama rozhodně nestačí, jsou k němu potřeba i zvláštní genetické predispozice. Pravděpodobnost, že člověk během života onemocní třeba schizofrenií, je u nás bezmála 1 %, u osob nakažených toxoplasmou je to asi 2,6x více. Bipolární porucha je však zhruba 2x častější a obsedantně kompulsivní poruchu dokonce nejméně 3x častější. Jestliže jste nakažen/a toxoplasmou a získáte dojem, že dokážete číst druhým myšlenky, nebo někdo čte vaše myšlenky a podsouvá vám své myšlenky, s velkou pravděpodobností jste onemocněl/a a měl/a byste vyhledat odbornou pomoc. Učiňte tak neprodleně, dokud o sobě ještě rozhodujete vy, nikoliv třeba toxoplasma. To však platí i tehdy, když toxoplasmou nakažený/ná nejste. Pamatujte, duševní onemocnění nechodí po horách ale po lidech a může postihnout každého.

Ano, toxoplasma mění psychiku i chování nakažených osob. Nakažené osoby jsou nepořádnější a méně spolehlivé a mají nižší tendenci vyhledávat nové podněty. Nakažené ženy jsou vřelejší a společenštější, nakažení muži naopak méně společenští a uzavřenější. Nakažení muži jsou podezřívavější, nakažené ženy naopak důvěřivější. Nakažení muži neradi dodržují pravidla a společenské normy, nakažené ženy se chovají právě opačně. Většina těchto změn se dobou od infekce prohlubuje. Je však nutno zdůraznit, že změny vyvolané toxoplazmózou jsou spíše malé. Rozhodně podle osobnostních vlastností nelze určit, zda je člověk nakažený nebo nenakažený. Jestliže však máme vedle sebe skupinu 30 nakažených osob a skupinu 30 nakažených osob, je možné pomocí psychologického dotazníku s velkou pravděpodobností rozhodnout, která skupina je která.

Výzkumy ukázaly, že ženy s latentní toxoplazmózou s vysokými hladinami protilátek, tedy ty co se nejspíše nakazily do dvou let před otěhotněním, mají dvakrát větší pravděpodobnost narození syna než dcery, naopak ženy s nízkými hladinami protilátek, tedy spíše ty, co jsou už nakažené dlouho, mají o trochu větší pravděpodobnost narození dcery než syna. Jelikož pohlaví narozeného dítěte může být ovlivňováno ještě mnoha dalšími faktory, nelze jednoduše říci, že by ženy s latentní toxoplazmózou rodily více synů.

Osoby s krevní skupinou Rh plus a Rh mínus mají stejnou pravděpodobnost nákazy. Rh negativní osoby jsou však mnohem vnímavější na působení toxoplazmózy. Například ke zhoršení reakčních časů u nich dochází prakticky okamžitě po nákaze a je mnohem větší než u osob pozitivních. U negativních osob je proto mnohem větší pravděpodobnost, že se po nákaze stanou účastníky dopravní nehody.

Například v knize Pozor, Toxo od Jaroslava Flegra vydané v edici Galileo (Academia, Praha). Další informace naleznete na webové stránce naši přední odbornice na kongenitální toxoplazmózu MUDr. Markéty Geleneky www.toxoplasmoza.cz.

Tyto stránky vytvořil a spravuje tým profesora RNDr. Jaroslava Flegra, CSc. z Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy. Problematice toxoplazmózy se věnujeme již více než čtvrt století. Jsme však biologové, nikoli lékaři. S otázkami týkajícími se terapie a diagnostiky nám proto laskavě pomohli MUDr. Markéta Geleneky, RNDr. MUDr. František Stejskal, Ph.D. a RNDr. Petr Kodym, CSc., kterým i tímto za jejich rady a pomoc velice děkujeme. Účelem těchto stránek je poskytnout veřejnosti objektivní informace o zdravotních rizicích spojených s infekcí jedním z našich nejhojnějších parazitů, prvokem toxoplasmou. Cílem stránek je rovněž vyvrátit některé nepřesné či přímo zkreslující údaje, které se o toxoplasmě a toxoplasmóze objevují v tisku, či kolují na internetu. Základní znalostí, kterou by si měl čtenář (a především čtenářka) z těchto stránek odnést je, že je určitě lepší se toxoplasmou nenakazit, ale že když nakazíte, nejedná se o žádnou tragédii – už proto, že nakažena je u nás nejméně třetina osob. Dále, že hlavním zdrojem nákazy je u nás neumytá kořenová zelenina a zahradní půda, nikoli kontakt s kočkou, a že i nákaza v těhotenství obvykle nevede k poškození plodu, a proto rozhodně není sama o sobě důvodem k umělému ukončení těhotenství.